Těžký život Lovce

Datum vydání: 
Pondělí, 16 Leden, 2012

Jen oči pro pláč a domov obraný doslova na kostru zbyly mezolitickým lovcům po jejich návratu z rutinní výpravy za potravou. Nejen, že nečekanou sněhovou nadílku nevydržela konstrukce střechy jejich skromného obydlí, ale záhadně zmizela i veškerá její kožešinová pokrývka.

„Nejdřív díky tomu globálnímu oteplování nám odtáhli soby na sever a teď tohle. Člověk by do toho nejradši už praštil pazourkem! Teda tím zrovna ne, ale nějakým šutrem určitě!“, rozčiluje se vůdce postižené lovecké skupiny, pan Krumllesák. Nepřímo tímto zlým činem, možná i zločinem, byly ovlivněny i děti. „Minulý rok dal svýmu synkovi můj brácha štěně ochočenýho vlka, že prý pak až oba vyrostou spolu budou lovit. Tak jsem chtěl tomu mýmu taky udělat radost a ochočit mu červíka. Už uměl lehni, sedni, plaz, zrovna jsem ho učil nežer!, ale když jsme šli na tu výpravu s klukama, tak jsem ho musel nechat tady na jeho místě v kůži na střeše, tam byl hrozně rád. Nevím jak to teď synovi vysvětlím...“, svěřil se našim redaktorům další člen lovecké komunity.

Ale kdo to byl? Kdo za to může být zodpovědný? Zatím je jisté, že to nebylo ani zvíře ani rostlina. „Za to určitě můžou ty divný lidi, co se sem před časem nastěhovali!“, ozývají se výkřiky plné hněvu. Řeč je o nových přistěhovalcích z dalekého Východu, kteří nedávno přišli po skupinkách hledat azyl do těchto divokých končin. Bohužel se zatím nesetkávají s pochopením zdejších odrodilců. „Vážně nevím, co si o nich máme myslet. Staví si tak velké domy, že se od nich nehnou ani na sto honů, celé dny se rýpou v zemi nebo něco plácají z bahna a jí hlavně takovou divnou trávu, která jim roste blízko těch domů. Kde jsou ty původní tradice, které dodržujeme my, třeba výroba krásných štípaných hrotů a mikrolitů (malých čepelek - pozn. red.), kde je kouzlo velkých lovů a kreslení těchto slavných chvílí na skalní stěny. A co teď? Můžeme čekat smíšená manželství nebo že už se štípat zkrátka nebude? Jeden by se bál toho všeho, co přijde...“, podělil se s námi o své chmurné myšlenky jeden z nejstarších lovců, pan Drasadlák, známý výrobou kvalitních drasadel z ušlechtilého rohovce s dvacetilunovou zárukou (největší sortiment na sever od Velké řeky, akční ceny již od 3 zajíců, přijďte se podívat ještě dnes!).

Našim redaktorům se podařilo vypátrat podezřelou hromadu kožešin právě v blízkosti příbytku s přidruženou úmyslnou rostlinnou produkcí, čili u prvních zde žijících zemědělců. Když jsme se ptali na původ těchto kůží, dostalo se nám pouze několik mlhavých informací. „Opravdu nevím, Efendi, pane, odkud ty kůže jsou, možná je přinesl bratr, možná jsme je vyměnili s těmi domorodými lovci za náš vyhlášený obilný mok, ale vždyť na tom nezáleží. Pokud si je chceš směnit a máš dobrou protihodnotu, tak neváhej, vždyť obchodní styky rozvíjí přátelství. Jen škoda, že tu ještě nemám červený kámen z naší domoviny , který bych ti mohl nabídnout - je to moc zvláštní kámen, který si můžeš ohněm a jiným pevným kamenem přeměnit do jakéhokoliv tvaru. Snad až se sem bude stěhovat bratranec, tak nějaký vezme s sebou.“

TELEGRAFICKY - Ačkoliv stávající situace lovců není stále nejlepší, již po konci zimy plánují postavit chýši novou, více ekologickou a používající obnovitelné zdroje. Sporné kožešiny nakonec získali od neolitiků směnou za sadu čepelek na „srpy“ (nástroje na řezaní oné zvláštní jedlé trávy - pozn. red.), zbylý stavební materiál zajistí svépomocí. Pohřešovaný červ se bohužel nenašel, pouze skupinu obtěžuje nová zvlášť dotěrná masařka.